Zpráva 901
Zpráva od Komise - TRIS/(2026) 1285
Procedura poskytování informací ES – ESVO
Oznámení: 2026/9007/NO
Notification – Notification – Notifzierung – Нотификация – Oznámení – Notifikation – Γνωστοποίηση – Notificación – Teavitamine – Ilmoitus – Obavijest – Bejelentés – Notifica – Pranešimas – Paziņojums – Notifika – Kennisgeving – Zawiadomienie – Notificação – Notificare – Oznámenie – Obvestilo – Anmälan – Fógra a thabhairt
Does not open the delays - N'ouvre pas de délai - Kein Fristbeginn - Не се предвижда период на прекъсване - Nezahajuje prodlení - Fristerne indledes ikke - Καμμία έναρξη προθεσμίας - No abre el plazo - Viivituste perioodi ei avata - Määräaika ei ala tästä - Ne otvara razdoblje kašnjenja - Nem nyitja meg a késéseket - Non fa decorrere la mora - Atidėjimai nepradedami - Atlikšanas laikposms nesākas - Ma jiftaħx il-perijodi ta’ dewmien - Geen termijnbegin - Nie otwiera opóźnień - Não inicia o prazo - Nu deschide perioadele de stagnare - Nezačína oneskorenia - Ne uvaja zamud - Inleder ingen frist - Ní osclaíonn sé na moilleanna
MSG: 20261285.CS
1. MSG 901 IND 2026 9007 NO CS 08-05-2026 NO NOTIF
2. Norway
3A. Royal Ministry of Trade, Industry and Fisheries
Departement of Trade Policy
P.O. Box 8090, Dep
NO-0032 Oslo
Norway
3B. The Ministry of Children and Families
Department of Childhood, Youth and Familiy Affairs
P.O. Box 8036, Dep
0030 Oslo
Norway
The Ministry of Digitalisation and Public Governance
P.O. Box 8004, Dep
0030 Oslo
Norway
4. 2026/9007/NO - SERV60 - Internetové služby
5. Návrh zákona o zavedení věkové hranice pro používání sociálních médií
6. Služby sociálních médií, služby informační společnosti.
7.
8. Návrhem zákona se zavádí věková hranice pro používání sociálních médií v Norsku, aby děti neměly přístup k sociálním médiím až do roku, kdy dosáhnou věku 16 let.
Účelem tohoto zákona je chránit děti před potenciálními škodlivými účinky sociálních médií; viz oddíl 2 posouzení dopadu, který se zabývá riziky spojenými se sociálními médii, a rovněž oddíl 1 návrhu zákona.
Sociální média, na která se tento zákon vztahuje, jsou služby informační společnosti, které uživatelům umožňují vytvořit si profil a navázat kontakt s ostatními uživateli a které ukládají a šíří mezi veřejnost obsah nahraný uživateli, aniž by nad tímto obsahem vykonávaly redakční kontrolu; viz definice sociálních médií v oddílu 3.2 v posouzení dopadu a v oddílu 2 návrhu zákona.
Zvažuje se několik výjimek z věkového omezení, mimo jiné pro služby zaměřené převážně na počítačové hry, nákup a prodej zboží či služeb, uzavřené skupiny související se vzděláváním a volnočasovými aktivitami atd. a služby digitální komunikace; viz oddíl 3.4 v posouzení dopadu a oddílu 2 odst. 2 návrhu zákona. Tyto výjimky budou projednány v rámci konzultačního procesu EHP.
K projednání v rámci EHP jsou předloženy dva alternativní návrhy: Jeden s podmínkou škodlivosti a jeden bez ní. Ministerstva zvažují, zda by se věkové omezení mělo vztahovat pouze na sociální média se škodlivými vlivy; viz oddíl 3.3 v posouzení dopadu a oddíl 2 odst. 3 a oddíl 4 návrhu zákona. Pokud ministerstva dojdou k závěru, že by měla být zahrnuta podmínka škodlivého vlivu, může to vést ke změnám výjimek stanovených v oddílu 2 odst. 2 návrhu zákona, jelikož potřeba těchto výjimek se může snížit.
Tento zákon se vztahuje na služby sociálních médií, které jsou zaměřeny na norský trh nebo které poskytují subjekty usazené v Norsku; za účelem geografické působnosti zákona viz oddíl 3.7 v posouzení dopadu a oddíl 3 návrhu zákona.
V případě nedodržení věkové hranice se proti dětem nebo rodičům nenavrhují žádné sankce.
Předpokládá se, že provozovatelé sociálních médií zavedou vhodná opatření, včetně řešení pro ověřování věku, které respektuje soukromí a je v souladu s právními předpisy EHP, aby bylo zajištěno dodržování vnitrostátního věkového omezení. Předpokládá se, že věkové omezení bude možné prosazovat prostřednictvím zákona o digitálních službách (DSA), jakmile bude tento předpis začleněn do Dohody o EHP a proveden do norského práva.
Navrhuje se, aby vnitrostátní orgány určily, která sociální média ve smyslu definice v zákoně podléhají věkovému omezení podle vnitrostátního práva, a aby nad nimi vykonávaly dohled; viz oddíl 3.8 v posouzení dopadu a oddíl 5 návrhu zákona.
Podle názoru ministerstva pro děti a rodiny a ministerstva pro digitalizaci a veřejnou správu je návrh v souladu s právem EHP; viz oddíl 4 posouzení dopadu.
9. Účelem zákona je chránit děti před možnými škodlivými účinky sociálních médií. Součástí politiky norské vlády je ochrana dětí na internetu; informace o vládní politice v této oblasti naleznete ve zprávě č. 32 pro Storting (2024–2025).
Ministerstva se domnívají, že zavedení věkového omezení pro používání sociálních médií do roku, kdy dítě dosáhne věku 16 let, je vhodným, nezbytným a přiměřeným opatřením, které je v souladu s právem EHP; viz oddíl 4 v posouzení dopadu.
9a. Vhodné
Norské ředitelství pro zdraví vydalo celostátní doporučení týkající se preventivních prohlídek dětí. Z tohoto doporučení vyplývá, že děti mladší 18 let by měly dodržovat věková omezení a omezit používání sociálních médií. S ohledem na rizika spojená s používáním sociálních médií, jak jsou popsána v oddílu 2 v posouzení dopadu, se ministerstva domnívají, že pouhé poskytování rad a dalších osvětových opatření nestačí. V současné době platí na mnoha platformách věkové omezení 13 let. Jelikož však nemají téměř žádnou kontrolu nad skutečným věkem uživatele, nestačí to k ochraně dětí.
Ministerstva se domnívají, že zavedení vnitrostátního věkového omezení pro používání sociálních médií je vhodným opatřením na ochranu dětí před riziky spojenými se sociálními médii. Bude se vztahovat na všechny děti mladší, než je stanovená věková hranice, a bude představovat přesnější a účinnější opatření na ochranu dětí. Jakmile bude nařízení DSA začleněno do norského práva, budou platformy povinny zajistit dodržování věkové hranice v souladu s ustanoveními nařízení DSA. Ministerstva se domnívají, že tímto způsobem bude dětem zajištěna náležitá ochrana, i když může dojít k obcházení věkového omezení pomocí technických prostředků. Ministerstva zdůrazňují, že samotná věková hranice nestačí k zajištění ochrany práv všech dětí na sociálních médiích či na internetu. Odkazujeme na výše uvedenou zprávu č. 32 pro Storting (2024–2025) týkající se politiky vlády v této oblasti.
9b. Toto opatření je nezbytné, protože jiná, méně invazivní opatření se ukázala jako nedostatečná. Společnosti provozující platformy dnes sice mají stanovené věkové limity, ale jejich kontrola není dostatečně účinná. Informace pro rodiče, pokyny ve školách ani požadavky kladené na platformy ohledně lepšího nastavení pro děti nezabránily tomu, aby sociální média i tak využívalo mnoho dětí mladších, než je doporučený věk; viz kapitola 2. Praxe ukazuje, že pro děti i rodiče je těžké odolat tlaku, aby sociální média používali, když je využívá mnoho jejich vrstevníků. Čas strávený před obrazovkami je značný a norské děti a mladiství patří k těm, kteří tráví nejvíce času před obrazovkami, na sociálních médiích a s digitálními technologiemi na světě.
Současná situace představuje pro děti a mládež nepřijatelně vysoké riziko, před nímž je stát povinen je chránit. Odkazujeme na oddíl 2 v posouzení dopadu, který se zabývá riziky spojenými se sociálními médii. Ministerstva proto považují za důležité zavést opatření, která zajistí, aby všechny děti vyrůstaly v digitálním světě v bezpečí. Poznatky o tom, jak digitální technologie ovlivňují děti, se rychle rozvíjejí, přesto však stále zaostávají za technologiemi, které charakterizují každodenní život dětí. Ministerstva proto považují za vhodné zaujmout preventivní přístup a zajistit, aby děti v období dospívání nebyly vystaveny technologiím, které by pro ně a jejich vývoj mohly být škodlivé.
Zavedení věkového omezení poskytuje jasný rámec pro využívání sociálních médií. Rodičům také pomůže omezit používání sociálních médií ze strany jejich dětí, protože zákon stanoví jasná omezení, která platí pro všechny. Ministerstva proto považují za nezbytné zavést zákonnou věkovou hranici, aby se snížilo riziko používání sociálních médií dětmi a mladistvými.
9c. Aby bylo opatření přiměřené, je třeba zvážit přínosy ochrany dětí oproti nevýhodám, které z něj plynou pro děti, rodiče, platformy i další subjekty. Zavedení věkového omezení zasahuje do několika lidských práv dětí, včetně práva na svobodu projevu a práva na soukromí. Ministerstva proto zdůraznila, že zákon by neměl překračovat rámec toho, co je nezbytné pro ochranu dětí.
Za prvé, souvisí to s otázkou, jaká věková hranice by měla být stanovena: Věková hranice nesmí být stanovena nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu dětí. Věková hranice by měla být nastavena tak vysoko, aby děti dosáhly dostatečné zralosti a dokázaly se samy chránit před riziky spojenými se sociálními médii. Existuje jen málo objektivních důkazů, které by pomohly určit správnou úroveň zralosti a rozvoje.
Zvážili jsme různé způsoby stanovení věkové hranice, včetně toho, zda by měl být povolen souhlas rodičů. Z toho vyplývá riziko, že dojde k obcházení věkového omezení a že na rodiče bude vyvíjen tlak, aby dětem, které nejsou dostatečně zralé, umožnili přístup k sociálním médiím, protože jejich kamarádi již přístup získali. Došli jsme proto k závěru, že nejúčinnějším způsobem, jak chránit děti, je zavedení absolutní věkové hranice.
Navrhujeme, aby věková hranice byla stanovena na rok, v němž dítě dosáhne věku 16 let. To znamená, že přístup k sociálním médiím je odložen až do roku, kdy dítě nastoupí na střední školu. V tomto věku jsou děti obecně zralejší a lépe připravené na používání sociálních médií. Stanovení věkové hranice na základě roku, v němž dítě dosáhne věku 16 let, namísto přesného data narození, může přispět ke snížení počtu případů vyloučení u dětí ze stejné věkové skupiny.
Abychom ještě více zajistili přiměřenost zákona, zvažujeme zavedení podmínky, podle níž se věkové omezení bude vztahovat pouze na sociální média se škodlivými vlivy, viz oddíl 3.3 v posouzení dopadu. To by mohlo přispět k tomu, aby se opatření nevztahovalo na sociální média s nízkým či velmi nízkým rizikem, jako jsou například ta, na nichž mladí lidé doporučují filmy a knihy. Kromě toho se navrhuje několik výjimek z věkové hranice, aby se zajistilo, že opatření nepřekročí rámec toho, co je nezbytné, viz oddíl 3.4 v posouzení dopadu.
Zavedení věkové hranice by mohlo mít nechtěné důsledky, jako je například častější využívání neregulovaných platforem nebo obcházení kontrol věku. Ministerstva však považují zavedení věkové hranice za vhodné a důležité a také mají za to, že to může mít normativní účinek. Případné nevýhody zavedení věkové hranice musí být rovněž posuzovány s ohledem na riziko spojené se současnou situací a podle názoru ministerstev je riziko, kterému jsou mladiství v současnosti vystaveni, neudržitelné.
Ministerstva vycházejí z toho, že platformy provádějí ověřování věku způsobem, který chrání soukromí a je v ostatních ohledech v souladu s právními předpisy EHP, a že toto ověřování pro platformy nepředstavuje nepřiměřenou zátěž.
10. Odkazy na základní texty: Nejsou k dispozici žádné základní texty
11. Ne
12.
13. Ne
14. Ne
15. Ano
16.
Hledisko TBT: Ne
Hledisko SPS: Ne
**********
Evropská komise
Kontaktní bod směrnice (EU) 2015/1535
email: grow-dir2015-1535-central@ec.europa.eu
